PPA v místě spotřeby se vyznačuje kabelovým propojením mezi výrobnou a spotřebitelem. Na pozemku spotřebitele je zřízen větrný nebo fotovoltaický systém, který je následně připojen ke spotřebiteli samostatným vedením. Společnost W.E.B. přebírá vývoj projektu a odpovídá za výstavbu a provoz příslušných zařízení a infrastruktury. Čistě vyrobená elektřina je k dispozici spotřebiteli.

Při modelu fyzického PPA spotřebitel získává elektřinu z větrné farmy nebo fotovoltaického parku, který společnost W.E.B rovněž vyvíjí a provozuje. Rozdíl oproti PPA v místě spotřeby: zákazník neodebírá energii z větrných nebo fotovoltaických systémů přímo, ale dostává se k němu prostřednictvím veřejné elektrické sítě.

Průmyslové podniky obvykle zvažují finanční (nebo virtuální) smlouvy o prodeji buď k pokrytí poptávky z více míst v v různých oblastech sítě nebo proto, že je snazší nemít dodatečnou dohodu s jejich vyrovnávací skupinou o přidělení elektřiny z PPA. Předmětem virtuální PPA není odběr elektřiny, ale finanční transakce, známá jako „smlouva o rozdílu“ (CfD). Tato možnost je tedy možná i přeshraničně, ale v Evropě se nenabízí.